Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Režisér Zdeněk Troška bavil Pardubické letní kino DUBINA Čertovinami

zdenek.jpg

Jeden z nejoblíbenějších českých režisérů Zdeněk Troška a jeho nový snímek Čertoviny byl obrovským lákadlem pro návštěvníky Letního kina na Dubině, výrazně mladšího sourozence Pardubického letního kina Pernštejn, právě procházejíc obdobím puberty. 

„Pardubice mám rád. Měl jsem tu dvě milované herečky – Valerii Kaplanovou, která mi hrála bláznivou babičku v komediích Slunce, seno a pár facek a Slunce, seno, erotika, a teď jsem se tu pozdravil s Jarmilou Bursovou, jednou z dam z komedie Babovřesky,“ líčil Zdeněk Troška, který natočil celkem 25 filmů, z toho 8 pohádek. „Mám radost, že byly divácky úspěšné. Točím pro lidi, aby se bavili. A těší mě, že třeba trilogie Slunce, seno se v televizi uváděla snad 150krát, což mi přijde neuvěřitelné,“ podotkl. „Vždycky se snažím, aby z plátna bylo cítit slunce a pohoda,“ poznamenal režisér, který prý i z toho důvodu nechce točit v zimě.

Nenávidí zimu

„Zimu ze srdce nenávidím. Užil jsem si ji víc než dost, když jsem působil jako pomocný režisér u filmu Krakonoš a lyžníci. Tam jsme tři a půl měsíce pracovali v mrazu a já se zařekl, že už nikdy nebudu točit v tomto ročním období,“ svěřil se Zdeněk Troška, který s Čertovinami strávil „na place“ pouhých 28 dní.

„Moje paní profesorka jela na výlet do Svaté země. Když přijela do Jeruzaléma, šla ke Zdi nářků a napsala na papír, aby nám svítilo sluníčko, natáčení se povedlo a film se líbil. Toto své přání smotala do ruličky a dala ho do Zdi nářků. My jsme pak neměli jediný den, kdy bychom čekali na slunce nebo nám naopak pršelo. Bylo to zkrátka vymodlené,“ prohlásil režisér, jehož nejoblíbenějšími pohádkovými postavami jsou od dětství čerti.

„Odjakživa jsem je miloval. Mockrát jsem se za ně převlékal i na Mikuláše a hrozně mě to bavilo. Ani nevím, jak tahle má láska vznikala, ale zůstala mi dodnes,“ usmíval se Zdeněk Troška, který Čertoviny natáčel přímo v Pekle. „Nachází se v Pardubickém kraji, v části Hlinska zvané Čertovina. Pokud jste tam nebyli, udělejte si tam výlet,“ podotkl milovník pohádek.

Pohádky s jasnými pravidly

„Pohádku musí mít člověk bytostně rád. Kdybych ji točil jako nějakou bokovku, tak to na ní bude strašně vidět, že nemá koule, správnou poetiku, že to zkrátka není ono. To by pak nemělo cenu, aby vůbec vznikla,“ řekl Zdeněk Troška.

„Pohádky bych mohl točit pořád. To je to nejkrásnější, co může být. Když se dělají s láskou a v pohodě, mohou tady být věčně. Ale musí se dodržovat daná pravidla. Pokud je člověk překroutí, tak se mu to vymstí,“ dodal.  „Pohádka je v podstatě historický film. Princezna musí být krásná, mít nádherné šaty. Je třeba najít hezké prostředí, vybrat skvělou muziku, případně zaplatit drahé triky, ale ne takové, aby měl divák pocit, že vidí americké fantasy. Je to jiné, než když člověk točí třeba Kameňák či Slunce, seno. Tam klidně mohou lidé hrát v tom, co obvykle nosí nebo se jim kostýmy můžou koupit někde v second handu,“ porovnával populární režisér.

Vzhůru od čtyř ráno

„Jsem ranní pták. Probudím se ve čtyři hodiny ráno, umyju si hubu ve studené vodě a začnu psát. Nejvíc práce udělám do oběda. Když se najím, už to bývá horší. A usínám kolem půl deváté. Nejsem noční typ, takže film, který v televizi začíná v půl deváté večer, prostě nevidím. Musím si ho nahrát a pustím si ho druhý den ve čtyři ráno,“ popisoval režisér, jemuž radost dělá také dobré jídlo. „Rád jím a rád si i vařím. Sám se přece neošidím. A pak miluju čtení hezkých knížek, procházky po lese a sbírání hub, když rostou. A moc rád spím,“ pravil Zdeněk Troška.