Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Pardubice mezi 14. a 19. stoletím

Od středověku k železnici – Pardubice mezi 14. a 19. stoletím

Pardubice leží ve středu východních Čech na soutoku Labe a Chrudimky. Nejstarší dochovaná písemná zmínka o jejich existenci pochází z konce 13. století, městem se staly někdy kolem roku 1340. Tehdy náležely rodu pánů z Pardubic, jehož nejvýznamnější postavou byl Arnošt z Pardubic, první pražský arcibiskup, rádce a přítel císaře Karla IV., význačná evropská osobnost té doby. 

O dvě stě let později se v Čechách vžilo úsloví "Skví se jako Pardubice", které nebylo v žádném případě přehnané. O tom nakonec každého dodnes nejlépe přesvědčí procházka historickou částí města, která se svým zámkem, podzámčím a náměstím obklopeným malebnými uličkami patří ke světovým unikátům. Neexistuje příliš mnoho takto dochovaných ukázek dovedností a schopností našich předků.

O středověký rozkvět Pardubic se zasloužil rod pánů z Pernštejna. Vilém, který město s okolním panstvím koupil koncem 15. století, přestavěl zdejší vodní hrad na pozdně gotickou rezidenci a jeho synové Vojtěch a Jan pak pokračovali v přebudovávání již v renesančním duchu. Dnes představuje pardubický zámecký komplex s opevněním jeden z mála unikátních přechodů mezi hradem a zámkem, které se na světě dochovaly. Vilém z Pernštejna rovněž rozhodl o půdorysu a jednotném stylu města, který se zachoval do současnosti. Na historickém pardubickém náměstí se dosud nacházejí pozdně gotické a renesanční domy, které organicky doplňují stavby z pozdějších období. 

Poté, co pardubické panství roku 1560 přešlo z pernštejnských rukou do majetku královské komory, význam i věhlas Pardubic začal upadat, i když zde při občasných návštěvách vítali i panovníky a do 18. století bylo město rovněž významnou pevností. Na druhé straně je však často sužovaly války a nemoci a přísné cechovní předpisy omezovaly rozkvět podnikání.    

Mohutné opevnění však nakonec vzalo za své s postupným rozvojem města podmíněným železnou dráhou, jejímž hlavním projektantem byl pardubický občan Jan Perner. Původní trasa z Pardubic do Olomouce nebo do Prahy z roku 1845 se začala záhy rozrůstat do dalších směrů a předznamenala postavení Pardubic jako významného dopravního uzlu, v čemž hrála důležitou roli i výhodná poloha města v samém středu Čech.

Krátce po zřízení železnice se v Pardubicích začal rozvíjet průmysl. Vznikly zde významné podniky jako „Fantovy závody“ (dnes rafinerie Paramo) nebo „Prokop a synové“ (později Továrna mlýnských strojů), které předznamenaly celkový rozvoj pardubického průmyslu, především strojírenského a potravinářského.