Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Druhá rodina volyňských Čechů našla azyl v Pardubicích

8.7.2015 | Pardubice pomohly už druhé rodině takzvaných volyňských Čechů, kteří se chtěli vrátit do rodné země svých předků kvůli ukrajinské krizi. Město poskytlo manželům Kostašovým žijícím v západoukrajinském Dubně formou výpůjčky byt se základním vybavením. Učitelé cizích jazyků se přestěhovali do Dražkovic, kde již od podzimu žije rodina jejich dubenského souseda, lékaře Jiřího.

Kostašovi

„Zkraje roku 2014 se česká vláda nezachovala zcela vstřícně vůči volyňským Čechům. Navrhl jsem proto vedení města, že bychom mohli zcela individuálně vyjít vstříc omezenému počtu těchto lidí k přestěhování do Čech, respektive do Pardubic“, popisuje tajemník úřadu Michal Zitko počátky městské iniciativy, která se státem řízenou repatriací Čechů z Volyně neměla nic společného. „Vedení radnice bylo pro, a tak jsem oslovil předsedu Rady černobylských krajanů Borise Iljuka ke spolupráci. On vytipoval rodinu lékaře Jiřího, a právě Jiří mi dal později, když můj záměr odsouhlasila i nová rada města po komunálních volbách, kontakt na manžele Kostašovy,“ vysvětluje Michal Zitko, jak město dvě rodiny vybralo. Lékař Jiří s manželkou bydlí v pardubické části Dražkovice od přelomu září a října loňského roku. Kostašovi se do stejného bytového domu nastěhovali před několika dny. 

Paní Jaroslava se narodila ve Volyňské oblasti českým rodičům, kteří ji vedli k českému jazyku, zdejším tradicím i zvykům. Na Ukrajině pracovala jako učitelka němčiny a přednášela na univerzitě také medicínskou latinu. S manželem Jiřím, rovněž učitelem, se seznámila právě díky svému povolání. Opustit rodnou zemi a svůj domov se dvojice rozhodla kvůli neutichajícímu ukrajinsko-ruskému konfliktu. „Velmi děkujeme městu Pardubice za obrovskou práci, kterou provádí v rámci pomoci krajanům ve světě a hlavně na Ukrajině, jež je právě zmítána krizí. Velké díky vyjadřujeme i panu tajemníkovi Michalu Zitkovi za jeho lidskost, dobrotu i porozumění situaci, ve které se tam Češi ocitli,“ říká Jaroslava Kostašová, kterou velmi překvapila i vlídnost lidí v Česku. „Na všech úřadech a institucích jsme potkávali jen citlivé, ochotné a vstřícné lidi. Jsme za vše velmi vděční!“ dodává Jaroslava Kostašová. Protože je dvojice velmi aktivní, ráda by si po nastěhování do nového domova našla práci a také se začala zapojovat do kulturního života ve městě. 

„Přiznávám, že celý proces přemístění dvou rodin do našeho města nebyl jednoduchý a trval několik  měsíců, ale podařilo se, a to je důležité,“ doplňuje Michal Zitko s tím, že obě dvojice mají dosud vypůjčený městský byt na jeden rok a platí si pouze energie. Darem také dostali do nového začátku, který pro ně není vůbec jednoduchý, po dvaceti tisíci korunách. Protože manželé Kostašovi neměli po nastěhování žádný nábytek, podařilo se pro ně radnici sehnat i postel, skříň, pohovku a pračku. Vybavení se přestěhovalo z prostor Evropského spolkového domu, odkud by se jinak muselo stejně přemístit do depozitáře, neboť se zde bude budovat pedagogicko-psychologická poradna. 

„Jsem ve stálém kontaktu s oběma rodinami. Pan Jiří s manželkou již pracují v pardubické nemocnici a věřím, že i Kostašovým se podaří najít zaměstnání co nejdřív. Vzhledem k i tak omezeným finančním možnostem obou rodin posvětilo vedení města prodloužení výpůjčky jejich bytů z jednoho roku na dva,“ dodává Michal Zitko.

 

Pavla Kosíková
tiskový úsek