Přejít k obsahu  Přejít k hlavnímu menu

Základní informace z historie náletů a používané letecké munice

Informace o uskutečněných náletech, leteckých bombách a jejich zapalovačích, připravovaná opatření...

Informace o přítomnosti spojeneckých letadel na pardubickém nebi se v detailech různí. První a jediný britský letoun se nad Pardubicemi měl objevit již v noci 24. října 1942, pilotovat jej měl dokonce Čech, por. Leo Anderle (plukovník in memoriam). Bylo to v souvislosti s vysazováním čs. parašutistů ze skupiny Antimony, přičemž letoun pokračoval nad Pardubice, kde provedl nálet na letiště, při kterém odhodil 5 tříštivých bomb. F/O Leo Anderle, DFC se bohužel konce války nedočkal, neboť jeho čtyřmotorový Halifax Mk.IIbyl pravděpodobně sestřelen poblíž ostrova Malta německými stíhači již 10. prosince 1942.

První velký nálet se uskutečnil, opět letadly britské RAF, v noci z 21. na 22. července 1944. Bomby minuly svůj původní cíl, rafinerii Fanto, přičemž zejména na Židově a v jeho okolí zahynulo 43 osob. Svrženo bylo údajně okolo 89 tun bomb z 67 bombardérů.

Další dva respektive tři denní nálety probíhaly již zcela v režii americké 15. letecké armády USAF, která nad Pardubice létala ze základen v Itálii.

První dva nálety proběhly téměř současně (někdy je proto uváděn jako nálet jeden), pouze v rozmezí několika minut, a to 24. srpna 1944. Každý nálet měl svůj vlastní cíl. Účastnilo se jich celkem 268 bombardérů, které svrhli téměř 682 tun trhavých a tříštivých leteckých bomb o hmotnosti 100 a 500 liber. Na letiště měly být údajně použity i malé 20 librové tříštivé pumičky. Zasaženy byly oba cíle, pardubické letiště i továrna Fanto, ale zejména díky silnému zakouření z hořící rafinerie bohužel opět i město samotné. Zahynulo více než 200 lidí. Podívejte se, jak nálet na Pardubice mohl vypadat a co způsobil (zdroj: Youtube).

Třetí americký, tentokrát velmi přesný nálet, se uskutečnil 28. prosince 1944. Provedlo jej 53 bombardérů, které svrhly na rafinerii 122 tun trhavých bomb. Zahynulo „pouze“ 7 osob.

Na město bylo tedy svrženo celkem asi 893 tun leteckých bomb, nejvíce z nich o hmotnosti 500 liber, tedy 226 kg, z čehož samotná trhavinová náplň činila asi 120 kg TNT (trinitrotoluen), Amatolu nebo trhaviny Composite B. Statistiky uvádějí, že po dopadu selhávalo přibližně 10-13% bomb, některé prameny uvádějí dokonce 20-30%. Důvodem byly zejména mechanické závady zapalovačů nebo jejich zamrzání ve velkých výškách, ze kterých byly bomby svrhávány.

Většina amerických leteckých bomb byla osazena dvěma zapalovači, které přiváděli po dopadu bombu k výbuchu. Tzv. hlavovým na špici bomby a dnovým, který byl ukryt pod stabilizačními křidélky bomby. Jednalo se o klasické mechanické „okamžité“ zapalovače, které, pokud fungovaly správně, vybuchovaly ihned po dopadu nebo jen s velmi krátkým zpožděním. Aby se prodloužil deprimující účinek náletu, byly do některých bomb montovány pouze zapalovače dnové, které byly však výrazně zpožděné (tzv. chemické zapalovače). Ty mohly přivést bombu k výbuchu v rozmezí od 2 do 144 hodin (některé britské zapalovače začínaly s časováním již na 30 minutách). Právě takové nestabilní zapalovače jsou dnes, 70 let po skončení 2. světové války, stále velmi nebezpečné. Bomba s tímto druhem zapalovače usmrtila např. v roce 2009 v německém Göttingenu tři pyrotechniky, když se jí snažili zlikvidovat.

Pokud bomba po dopadu nevybuchla, v závislosti na výšce shozu, jejím tvaru, terénu a její samotné hmotnosti, se mohla zabořit do hloubky 3 – 6 metrů. Tak tomu bylo např. i při posledním nálezu nevybuchlé 500 librové bomby v areálu společnosti Paramo, a.s., ke kterému došlo 31. května 1995 při výkopových pracích.

Z výše uvedeného vyplývá, že nelze ani dnes zcela spolehlivě vyloučit, že k dalšímu nálezu na území města nemůže dojít, neboť v roce 2015 a následujících několika letech budou v okolí společnosti Paramo, a.s., které bylo bombardováním silně postiženo, probíhat různé stavební akce. Většina nevybuchlých bomb byla po náletu okamžitě likvidována speciálními složkami (např. Sprengkommanda) za účasti pyrotechnika německého Wehrmachtu. Řada jich však mohla zůstat ukrytá v zemi dodnes…

Další stavební akce, při kterých stále existuje reálné riziko nálezu nevybuchlé munice, se týkají výstavby rozšíření nadjezdu na silnici I/37 u společnosti Paramo, a.s. (plánovana výstavba v letech 03/2015 - 11/2017) a s tím související výstavba mimoúrovňové křižovatky a kruhového objezdu (původní termín výstavby plánovaný na období 03/2016 - 12/2016 se posune nejspíše až do roku 2018). V souvislosti se zmíněnou výstavbou bude, před zahájením i v průběhu rizikových prací, probíhat pyrotechnický průzkum.

Pokud bude nevybuchlá letecká munice nalezena, další postup respektive harmonogram činností stanoví policejní pyrotechnik. Ten musí vyhodnotit zejména velikost bomby, její technický stav a také stav a druh zapalovačů. V neposlední řadě musí vyhodnotit samotné místo nálezu s ohledem na potencionálně ohrožené objekty v bezprostředním okolí, povětrnostní situaci a také denní dobu. Na základě vyhodnocených skutečností rozhodne o způsobu likvidace letecké bomby. Okolo místa nálezu bude vytýčena první zóna ohrožení, a to do vzdálenosti 600 metrů, ze které musí být neprodleně evakuovány všechny osoby. Pokud situaci vyhodnotí pyrotechnik jako rizikovou, bude vytýčena a evakuována i druhá zóna, a to až do vzdálenosti 1100 metrů. Evakuace se tedy může dotknout tisíců lidí a desítek právnických a podnikajících fyzických osob, včetně předškolních i školských zařízení.

Za předpokladu, že nebude možné bombu zlikvidovat na místě (např. vyšroubováním zapalovačů z těla bomby), musí být za odpovídajících bezpečnostních opatření převezena na vhodné místo k jejímu řízenému odpálení. I podél trasy převozu musí být provedena evakuace, a to také až do vzdálenosti 1100 metrů. Tato činnost byla v roce 2012 složkami integrovaného záchranného systému, za účasti pyrotechniků i zástupců města, v Pardubicích zkoušena.

Jen ve velmi krajním případě by se mohlo stát, že bude muset být bomba řízeně odpálena na místě nálezu. V takovém případě bude učiněna řada dalších bezpečnostních opatření, která budou minimalizovat dopady výbuchu, tedy tlakovou vlnu, seizmickou vlnu a rozlet střepin do okolí.

Možnost nálezu nevybuchlé letecké munice v Pardubicích stále reálně existuje, a to zejména v lokalitách, které byly silně zasaženy bombardováním, a kde budou probíhat již zmíněné stavební respektive výkopové práce. Na tuto možnost chce být město připraveno a o všech skutečnostech vás také chce včas informovat. Další podrobnosti se můžete dočíst na jiném místě internetových stránek města.