Přejít na obsah

Obsah stránky

Úvod » Úřad » Městský obvod Pardubice IV - Pardubičky » Informace občanům » Historie a zajímavosti » Pardubičky + Studánka + Bílé předměstí

Pardubičky + Studánka + Bílé předměstí

Základní informace

Místní část Pardubičky, Studánka, Bílé předměstí jsou velice úzce místně i funkčně propojeny v jeden celek a mají celkovou rozlohu cca 404 ha.

Počet obyvatel k 1.1. 2011 na tomto území činí celkem 2251

 

 

Základní občanská vybavenost:
- budova ÚMO Pce IV
- budova knihovny a městské policie
- nemocnice
- základní škola
- mateřská škola
- 2 sportovní areály
poštovní úřad + ostatní vybavení jako např. restaurace, obchody a pod.
Počet domů: 720
 
 
 

Historie

 

První stopy středověkého osídlení v prostoru Pardubic byly odkryty na návrší v Pardubičkách. Zlomky nádob a jiné předměty dokládají osídlení této polohy od 1. poloviny 13.století.Místní označení Pardubice v sobě  zahrnovalo nejen osídlení v dnešní historické části města, ale také okolí kostela sv.Jiljí v Pardubičkách.Tento kostel je nejstarším pardubickým kostelem a pochází právě ze 13.století. 

Vedle kostela stojí dřevěná zvonice s nejstarším pardubickým zvonem z roku 1483. První písemné zprávy se dovídáme z ochranné buly papeže Bonifáce VIII. z roku 1295, jež je první písemnou zmínkou o Pardubicích (tehdy osada PODROBY).
Na západním okraji Pardubiček je tato městská čtvrť ohraničena tokem Chrudimky a Vinicí – její stráň věnoval roku 1523 Vojtěch z Pernštejna městu na založení sousedských vinic. Stráň byla v roce 1904 projektována na park a za 4 roky na to 

uznána za nejkrásnější park v Pardubicích. V roce 1907 se na ní staví vodojem. Na jejím vrcholu už v roce 1903 postavil stavitel Potůček první tři nemocniční pavilony a nikdo netušil, jakou rozlohu bude mít budovaná nemocnice  za 100 let.

 
Začátkem roku 1884 zakoupil ostravský uhlobaron hrabě  Jiří Larisch-Mönnich zalesněný pozemek na východním okraji Pardubiček a na něm si uprostřed borového lesa dal zbudovat honosnou vilu podle návrhu tehdy proslulého českého stavitele  a architekta Františka Schmorance. Výstavná budova, ztajená uprostřed oplocené obory, obývaná a navštěvovaná jen šlechtici, se stávala v očích pardubických měšťanů panským sídlem, zámečkem. Toto označení se vžilo a stalo se oficiálním. Tato stavba je pověstná tím, že v její blízkosti se nachází nacisticképopraviště. Na Zámeček byl dislokován prapor nacistického pluku „Böhmen“  ( tzv.Schutzpolizei), který tu za heidrichiády popravoval české vlastence. Mezi 3.červnem a 9.červencem 1942 zde bylo popraveno 194 obětí včetně obyvatel Ležáků. 

Občané Pardubiček po roce 1918 nechali v parku postavit pomník obětem I.světové války. Je z pískovce s žulovou deskou uprostřed, na které je státní znak s ratolestmi a nápisem„Není mrtev kdo svobodu svým bratřím vydobyl“. V pískovci jsou dodatečně vytesány letopočty na levé straně 1914 – 1918 a na pravé straně 1939 – 1945.