• Úvod
• Úřad
• O Pardubicích
• Projekty
• Kontakty

Vývoj městské aglomerace ve 2. polovině 20. století

Zástavba a úprava města Pardubic byla řešena již na konci 19. století urbanistickou koncepcí, kterou vypracovala městská technická kancelář vedená Ing. K. Kotenem. Jednalo se o návrh řešení úpravy prostoru dnešního Smetanova náměstí a náměstí Republiky, jejichž založení umožnilo zasypání koryta městské řeky. Roku 1913 byl v téže kanceláři vypracován regulační plán, který schválilo městské zastupitelstvo a který ovlivnil z hlediska urbanistického vývoje města výstavbu ve 20. a 30. letech 20. století. Rozrůstající se město potřebovalo neustále bytové prostory, jejichž výstavba byla v meziválečném období lokalizována stále do prostoru levého břehu Labe, svůj rozvoj v této době zaznamenala oblast směrem k Vystrkovu a Pardubičky. V roce 1935 začali architekti A. Mikuškovic a F. Kerhart pracovat na novém územním plánu. Vzhledem k tomu, že byl dokončen v roce 1940, musel na svou realizaci několik let čekat. Podle tohoto plánu se v roce 1947 začalo vytvářet první pardubické sídliště Dukla, jež projektovala skupina architektů vedená Ing. A. Mikuškovicem. O rok později se podle plánů Ing. K. Kalvody a arch. K. Řepy zahájila výstavba menšího sídliště Tesla, které vznikalo na jihovýchodním konci Bílého Předměstí v prostoru Dašické ulice a bylo dokončeno v roce 1952. Na konci 50. let 20. století začalo vyplňovat prostor Bílého Předměstí mezi věznicí a rodinnou výstavbou sídliště Drážka, architektonické plány architektů P. Jíchy a Zahradníka respektovaly pravoúhlou koncepci starší zástavby a navázaly na ni. Stejný postup zvolil i M. Návesník, když projektoval sídliště Višňovka, které od roku 1957 zabírá prostor severně od vojenských kasáren u městského hřbitova. K zásadnímu zlomu ve vývoji městské aglomerace došlo roku 1960, kdy byl otevřen nový silniční most přes řeku Labe, dnes most P. Wonky, a mohla tak být zahájena nová etapa osidlování pravého břehu řeky. Projekt vypracovala skupina architektů vedená M. Návesníkem, která počítala s rozčleněním prostoru ohraničeného Cihelnou, Trnovou a Rosicemi-Krétou na čtyři části postupně zastavované v 60. a 70. letech 20. století. V polovině 70. let 20. století tak bylo dokončeno největší panelové sídliště v Pardubicích určené 25 000 obyvatel. Výstavba Polabin již spadala do nového směrného územního plánu, který vytvořili M. Návesník a L. Potůček v roce 1959. Protiváhu Polabinám tvoří na východní straně Pardubic u sezemické silnice rozsáhlé sídliště Dubina. Panelové sídliště, které mělo své projekty od Ing. J. Třeštíka připraveny již v roce 1968, bylo budováno až od roku 1972 a její dokončení spadalo až do 80. let 20. století.

Většina rozlehlé zástavby byla uskutečňována na okrajích města, avšak počátkem 70. let 20. století zasáhla panelová výstavba i střed města. Od roku 1973 se začaly stavět výškové domy na sídlišti Závodu míru, dříve označované Palackého-sever, které navazovaly na zástavbu Palackého ulice, na níž byly od 60. let 20. století postaveny blokové domy zejména po její levé straně směrem k nádraží. K vytvoření dalšího sídliště posloužil prostor kolem Karlovy ulice, dnes Arnošta z Pardubic, kde se od konce 70. let 20. století tyčí vysoké panelové domy Karloviny, jenž necitlivě ruší panorama starší zástavby města, zejména okruh náměstí Republiky.

Nejmladším panelovým sídlištěm je Cihelna, která byla projektována jako pokračování Polabin východním směrem, a její stavba byla započata v roce 1988 podle plánů Ing. L. Drimla.