Řeka Labe
Řeka Labe tvořila odpradávna pro Pardubice přirozenou hranici severní strany města. Překročení jejího toku umožňoval brod ležící nedaleko soutoku Labe a Chrudimky, který byl důležitou spojnicí mezi obchodními centry východních Čech. Až do roku 1496 fungoval v místě brodu přívoz, poté došlo na základě žádosti Viléma z Pernštejna ke králi Vladislavovi Jagellonskému k přemostění řeky a nový most na Labi se stal na další staletí hlavní obchodní, později silniční trasou z Pardubic směrem na Bohdaneč a Hradec Králové. Ve středověku byly říční toky užívány k dopravě dřeva, které tehdy bylo důležitým stavebním materiálem a potřebnou surovinou při důlní těžbě. Výjimkou nebylo ani Labe, na jehož toku pluly vory s nákladem dřeva z Krkonoš. Z této skutečnosti mohli těžit sami majitelé pardubického panství, neboť písemné dokumenty z počátku 14. století nám dokládají právo vrchnosti vybírat clo z plavení dříví. Labský tok byl využíván i v následujících dobách, zejména v éře komorního panství se po Labi dopravovaly z pardubických rybníků ryby do Brandýsa nad Labem, odkud se pak velmi žádaný artikl převážel povozy do Prahy. V době třicetileté války sloužily Pardubice jako skladiště proviantu císařské armády, který byl též po řece dopravován do hlavního města českých zemí. Doposud byl využíván přirozený proud řeky Labe, ale již v polovině 17. století se za vlády Ferdinanda III. objevil návrh Gerharda Leuxe splavnit Labe proti proudu a zlepšit celkové poměry na Labi. V této době však nebylo uskutečněno nic z velmi zajímavých plánů, stejně jako v roce 1841, kdy se k otázce úpravy řeky Labe vrátila sama vláda. Nížinný terén byl postihován častými povodněmi, Labe se každoročně rozlévalo při jarních táních a často měnilo směr svého toku. Mezníkem v této situace se stal až rok 1884, kdy český zemský sněm prosadil nutnost regulovat střední Labe od Jaroměře k Mělníku. Horlivým zastáncem této problematiky byl Komitét pro úpravu a splavnění středního Labe založený 13. května 1884 v Pardubicích. O rok později byly zahájeny měřičské práce v celém úseku, pardubická městská rada zahájila výkupy potřebných pozemků již v roce 1889, avšak příprava samotného projektu trvala až do roku 1895 a k realizaci bylo přikročeno počátkem 20. století. K samotné regulaci přibyla ještě problematika nová, a to dunajsko-odersko-labský průplav, respektive v roce 1893 bylo zřízeno oddělení pro studium a stavbu průplavů, které vypracovalo nejprve projekt na stavbu dunajsko-oderského průplavu, brzy ale bylo do projektu zahrnuto i Labe. Tímto se nabízela rakouské monarchii možnost vytvořit kanál spojující hned tři moře. Pardubice v tomto případě hrály velmi důležitou roli, v jejich blízkosti by se totiž nacházel kanál spojující Labe s Odrou. V této souvislosti byl o to více kladen požadavek na samotnou regulaci řeky, na významu nabyl zejména po přijetí tzv. vodocestného zákona přijatého v roce 1901. Přesto bylo k samotné realizaci narovnání koryta řeky v případě Pardubic přikročeno až roku 1907, necelý rok poté, co byl záměr schválen výnosem c. k. ministerstva obchodu. Výběrové řízení na realizaci stavby vyhrála v jedenáctičlenné konkurenci firma Zdenka Kruliše Praha-Vinohrady, stejný dodavatel stavby i v případě regulačních prací na řece Chrudimce. Regulaci Labe provázely drobné nepříjemnosti, ať už pozdní dodávky potřebných strojů, protesty dělníků kvůli výši mzdy, nebo samotná nepřízeň počasí, která dokonce na několik dní v létě 1908 zcela zastavila stavební práce. I přes tato úskalí byla úprava Labe u Pardubic dokončena v listopadu 1908 a zkolaudována v prosinci 1909. V tomto roce také byla kvalita stavby „prověřena“ velkou povodní, jíž bez problémů přečkala. Břehy zregulované řeky byly na jaře roku 1909 zásluhou Okrašlovacího spolku osázeny cca pěti sty stromy, pozůstalou část této převážně dubové aleje je možné ještě dnes nalézt na nábřeží Závodu míru, kde jsou stromy již památkové chráněny. Původní stará ramena řeky Labe můžeme dnes nalézt nedaleko nového říčního koryta v samotných Pardubicích a jejich okolí. Regulační práce na Labi pokračovaly v několika fázích v průběhu 20. století, poslední významnou úpravou byla výstavba nového jezu na přelomu 60. a 70. let 20. století, v místě původního labského mostu, která byla součástí etapy splavnění řeky v úseku Chvaletice–Opatovice nad Labem. Tato fáze byla nutnou přípravou pro budování labsko-odersko-dunajského průplavu, který se jako projekt vždy v určitých časových etapách oživoval, avšak doposud nerealizoval.