Přejít na obsah

Obsah stránky

Úvod » O Pardubicích » Turistické informace » Vycházkové okruhy » Zaniklé objekty » Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění v roce 1903

Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění v roce 1903

Současný přibližný pohled na rozsáhlý areál, kde byla výstava pořádána

Pavilony Východočeské výstavy v roce 1903

Do 20. století vstoupily Pardubice zcela nezapomenutelnou událostí. Byla jí Východočeská výstava průmyslu, zemědělství, národopisu a umění v roce 1903. Tehdy se jednalo v rámci výstavnictví o největší akci Českého království uskutečněnou mimo Prahu. Klidné partie v okolí řeky Chrudimky se již podruhé měly možnost stát svědkem významné společenské události, nejprve v září 1871 na svém břehu hostila Krajinskou hospodářskou výstavu uspořádanou hospodářským spolkem. V jarních měsících roku 1903 na levém břehu řeky byly započaty stavební práce a na pozemku o celkové rozloze 120 000 m2 rychle vyrůstalo za značné pozornosti místních obyvatel výstaviště. S myšlenkou uspořádat tematicky širší výstavu, která by zobrazovala národohospodářské poměry českého východu, přišlo obchodní grémium již v roce 1897, avšak tehdejší zastupitelstvo nemohlo dát potřebné finanční záruky na akci takového rozsahu, a tak si na její realizaci musely Pardubice několik let počkat. Až 10. června 1902 byl ustaven výkonný výbor, jemuž předsedal JUDr. Josef Štolba a ve spolupráci s městem, podnikateli, živnostníky a zástupci korporací se začala připravovat koncepce výstavy, která prezentovala, jak již název napovídá, čtyři tematické celky. Cílem nebylo jen představit průmyslovou a hospodářskou vyspělost východních Čech, ale také vzbudit zájem o zvyky a historii regionu, představit široké veřejnosti umělecké práce dané lokality. Zájem ze strany podniků, spolkových sdružení, škol i měst byl veliký. Ačkoli podle pojmenování se výstava odkazovala na prostor východních Čech, ve sto třiceti sedmi položkovém seznamu partnerských měst najdeme mimo jiné Prahu, Kouřim, Turnov, Havlíčkův Brod či Ledeč nad Sázavou. Finanční, stavební, instalační, reklamní a agitační odbory musely do 25. července 1903 zajistit přípravu expozic pro 1 500 vystavovatelů. Samotné výstaviště Na Olšinkách nemohlo ani pojmout všechny přihlášené, a tak byly využity i školní budovy na dnešním Komenského náměstí.

Již v předvečer zahájení této významné události byl v pátek 24. července 1903 uspořádán průvod městem. Následující den byli vzácní hosté a návštěvníci přivítáni na Pernštýnském náměstí starostou města dr. Antonínem Formánkem, poté přímo v městském pavilonu vyslechli zahajovací projev JUDr. Josefa Štolby, předsedy výkonného výboru. Po celou dobu trvání výstavy mělo více jak 250 000 návštěvníků možnost zhlédnout velké množství strojů, nářadí a výrobků z oblasti zemědělské nebo průmyslové, novinky i zajímavosti vědy a techniky. Představena jim  byla historie a činnost některých měst, neboť vedle Pardubic se tu ve vlastních pavilonech představovala i Kutná Hora či Česká Třebová. Sportovní pavilon, na jehož výstavbu přispěla i místní honební společnost, představoval mimo jiné zábavu příslušníků šlechty – parforsní hony, které v Pardubicích měly již více jak půlstoletou tradici. Atrakcí pro nejen malé návštěvníky byla bezpochyby Perníková chaloupka vybudovaná na náklad pardubického Sokola a muzejního spolku podle plánů známého pardubického stavitele Boži Dvořáka. Finance získané prodejem pardubického perníku byly užity ve prospěch obou spolků, zejména Sokol získané peníze shromažďoval na výstavbu vlastní budovy. Příjemným odpočinkem pro milovníky piva jistě byla návštěva pavilonů některých pivovarů, vedle plzeňského či smíchovského zde měl své zastoupení samozřejmě i pardubický akciový pivovar nebo restaurace zámeckého pivovaru. Každodenní program zpestřovaly nejrůznější kulturní aktivity. Výstavní aréna poskytovala zázemí divadelním představením, slavnostem i soutěžím. Jednou z nejvýraznějších doprovodných akcí byly velkolepé Pernštýnské slavnosti spojené s mohutným průvodem a rytířskými hrami, připomínající „zlatou éru města Pardubic“. Nevšední zážitky zúčastněných umocňovalo i elektrické osvětlení, které bylo povoleno jako jediné možné z důvodu bezpečnosti a dodala jej místní továrna Josefa Prokopa synové. Denně na 800 žárovek ozářilo samotný prostor výstaviště, jednotlivé pavilony a stromy v okolí a také šest metrů vysokou fontánu na protějším břehu řeky v Bubeníkových sadech, osvětleny byly též ulice vedoucí od nádraží k výstavišti. Poslední den výstavy, 15. září 1903, byly vyhlášeny výsledky úspěšných expozic a oceněným byly předány medaile zhotovené začínajícím sochařem a medailérem Otakarem Španielem. Hojně navštěvovaný prostor osiřel, pavilony byly v krátkém čase zbourány, byly zrušeny pestré květinové záhony a elektrické osvětlení bylo demontováno. Po sedmi letech zmizela i plocha výstavního areálu v novém korytě zregulované řeky Chrudimky. Jako památka alespoň zůstávají zprávy dobových novin a časopisů, mnoho pohlednic vydaných k této příležitosti, výstavní časopisy, kalendáře, průvodce či rozsáhlý katalog, který obsahuje přehled všech zúčastněných. Výkonný výbor mohl být při hodnocení akce na své závěrečné schůzi 1. dubna 1905 spokojen, konečný účet, který byl zpracován, vykazoval hrubý zisk 3 864,57 K. Tato finanční částka byla rozdělena mezi místní spolky: Sokol, Ludmilu a muzejní spolek.