• Úvod
• Úřad
• O Pardubicích
• Projekty
• Kontakty

Synagoga

Pohled na křižovatku u Tesca a nově vznikající obchodně-administrativní centra v místě, kde stávala synagoga

Pohled na synagogu (v pozadí) ze třídy Míru od hotelu Veselka a Vlachova domu

Budova pardubické synagogy stávala v místě dnešní křižovatky u OD Tesco.

V roce 1862 izraelitská náboženská obec zakoupila pozemek, kde se původně nacházela dílna kameníka Václava Tučka, s úmyslem postavit zde židovskou německou školu. V té době ve městě silně vzrostla židovská populace, žilo zde asi 340 židů. Město tehdy odmítlo stavbu financovat, dům židovské obce s modlitebnou byl postaven v r. 1867, později zde byla umístěna také škola.

Také souhlas s vybudováním synagogy byl podmíněn tím, že bude stavba financována ze zdrojů židovské obce. Architektonický návrh slatiňanského stavitele Františka Schmoranze st. je datován již k r. 1866, stavbu však uskutečnili až Fr. Schmoranz ml. s Janem Machytkou v letech 1879–1880 nákladem 28 000 zlatých. Jejím prvním rabínem se stal Adolf Nähnadl.

V roce 1904 prošla synagoga přestavbou, řízenou pardubickým stavitelem Novotným, během níž byl rozšířen vstupní prostor, obnoven strop, budova byla znovu vymalována a zasazena pamětní deska starostovi náboženské obce Marku Oesterreicherovi, která je dnes uložena v obřadní síni židovského hřbitova. Prostorná synagoga byla vybavena lavicemi, galerií pro ženy nad vstupní částí a později také varhanami.

Po 2. světové válce byla budova synagogy sice vrácena Židovské náboženské obci, ale náboženským účelům již nesloužila. Ve spolupráci s městskými orgány byla adaptována na Dům umění a využívána jako galerie.

V rámci nového urbanistického řešení středu města došlo v letech 1958–1959 k demolici synagogy, zbořena byla spolu se sousedním obecním domem.

Před budovou synagogy stával od r. 1883 pomník bratranců Veverkových, vynálezců ruchadla, od pražského sochaře Josefa Strachovského. Pomník byl v souvislosti s demolicí synagogy přemístěn do parku u kostela sv. Jana Křtitele.