• Úvod
• Úřad
• O Pardubicích
• Projekty
• Kontakty

Hřbitov a špitál u kostela sv. Jana Křtitele

Současný pohled na místo, kde stával hřbitov a špitál u kostela sv. Jana Křtitele

Hřbitov a špitál u kostela sv. Jana Křtitele

Na samém konci dnešní třídy Míru, na pozemku současného domu čp. 73, v němž dnes mimo jiné sídlí restaurace McDonald´s, byl počátkem 16. století na příkaz Viléma z Pernštejna vybudován špitál s hospodářskými budovami a hřbitov pro potřeby obyvatel města i předměstí. Zástavba tohoto prostoru byla završena v roce 1510 výstavbou kostela sv. Jana Křtitele.

Zpočátku volně přístupný hřbitovní prostor byl uzavřen roku 1580 zdí s hlavním vstupem určeným pro vjezd pohřebních vozů a s dvěma menšími vchody pro návštěvníky po stranách. Nad bránou byl latinský nápis „Mors janua vitae“ (Smrt, brána života). Po levé straně hřbitova stávala od roku 1567 dubová zvonice, v níž byly zavěšeny dva zvony. Starší z nich datovaný k roku 1506 byl pravděpodobně přenesen z kláštera od kostela Zvěstování Panny Marie, druhý zvon, zvaný Vražda, nechal na svůj náklad zhotovit v roce 1567 Matouš Dobrovský, odsouzený k trestu smrti, aby tak odčinil své hříchy. Zvuk těchto zvonů však ukončila třicetiletá válka, zničena byla i dřevěná zvonice. V druhé polovině 17. století byly nedlouho po sobě zhotoveny zvony nové, vystavěna byla i zvonice. Roku 1788 došlo k přemístění dřevěného vrcholu zvonice spolu se čtyřmi zvony na kamenné základy zaniklé kostnice. Jednopatrová barokní stavba sloužila do počátku 20. století, avšak i její zvony zanikly v době první světové války.

Provoz „svatojánského hřbitova“ byl na základě krajské rezoluce roku 1784 zakázán a městu sloužil vzdálenější hřbitov U Kostelíčka, po jeho zániku o čtyři roky později bylo pohřbívání u sv. Jana Křtitele obnoveno. Přestože jeho blízkost ke stále se rozrůstajícímu městu byla nepřijatelná, pohřbívalo se zde až do roku 1883. Po jeho uzavření byl založen spolek Bratrstvo hřbitovní sv. Jana Křtitele, které pečovalo o hroby. Pomníky se zde zachovaly až do roku 1903, na výzvu obecního zastupitelstva měli majitelé za povinnost k 31. prosinci 1903 pomníky odstranit. V letech 1905–1913 byl bývalý hřbitov změněn zásluhou Okrašlovacího spolku a za podpory města v sadové zátiší, v němž se až do roku 1927 nacházel pomník s bronzovým medailonem starosty Václava Bubeníka.

Pernštejnský špitál neboli chudobinec, který nechal postavit pro opuštěné a chudé obyvatele města Vilém z Pernštejna, stával při západní části hřbitovní zdi u jižního boku tehdejší Horské brány. Ta byla součástí předbraní, které uzavíralo a chránilo Zelené předměstí. Listinou z roku 1510 Vilém z Pernštejna stanovil špitálu roční plat na jeho provoz a opatrování pěti chudých. V pernštejnské éře byly roční platy několikrát měněny a počty zvyšovány až na dvanáct osob. Díky hospodaření při špitále se vytvářel chudinský fond, jehož jmění se až do třicetileté války zvyšovalo.

Roku 1639 špitál za švédského obléhání města vyhořel i s dvorem a byl nahrazen malým domkem s kamenným základem a dřevěným patrem. Do roku 1823 toto stavení, několikrát nedokonale opravované, naprosto zchátralo. Teprve roku 1832 podniklo město Pardubice důkladnou opravu a budova byla vystavěna od základu z kamene. Tento krok se ukázal jako opodstatněný o rok později, kdy celou dnešní třídu Míru zachvátil požár a chudobinec této zkáze nepodlehl.