Přejít na obsah

Obsah stránky

Mlýny na Chrudimce

Současný pohled na místo na Chrudimce, kde mlýny stávaly

Mlýny na Chrudimce

Na řece Chrudimce, která byla regulována (narovnána) až na počátku 20. století, stávalo přibližně v místě dnešních automatických mlýnů a blízkém okolí několik vodních mlýnů.

Na levém břehu řeky na Bělobranském náměstí stál u dřevěného mostu, který byl roku 1911 nahrazen dnešním železným, mlýn, jemuž se podle majitele Václava Kohouta říkalo Kohoutovský, první zmínka o tomto majiteli se datuje k roku 1563. Po roce 1591 v jeho sousedství vyrostl další mlýn, a protože se v jeho blízkosti vybíralo mýto, říkalo se mu Mlýn podle celny. Brzy zanikl a místo něj zde fungovala panská tříselna ke zpracování kůží. Kohoutovský mlýn byl roku 1645 spálen z důvodu ochrany města při švédském obléhání, vzápětí po skončení třicetileté války byl obnoven a svou funkci plnil až do roku 1910. V této době byl též označován jako mlýn Jaňurovský podle posledního mlynáře Viléma Jaňury.

Pravděpodobně nejstarším mlýnem této oblasti, který stával na pravém břehu Chrudimky u též dřevěného mostu spojujícího Bělobranské náměstí s ulicí Mezi Mosty, byl mlýn Lednovský. První zmínky o jeho existenci pocházejí z počátku 16. století, v jeho průběhu ještě k mlýnu přibyla pekárna, která však roku 1645 vyhořela a poté již nebyla obnovena. Mlýn byl pojmenován podle majitele Bartoloměje Ledna, který jej vlastnil ve válečných letech 1638–1644. Soukromí vlastníci se na mlýně střídali až do roku 1898, kdy jej koupila obec. V souvislosti s plánovanou regulací řeky Chrudimky byl mlýn k roku 1910 zrušen. Na místě Lednovského mlýna a tří sousedních domů postavila obec v letech 1910–1911 městskou hydroelektrárnu, která fungovala až do přelomu 60. a 70. let 20. století.

Podobný osud měl i další mlýn v ulici Mezi Mosty nazývaný podle mlynáře Jana Pekárka mlýn Pekárkovský, nacházel se rovněž na pravém břehu řeky Chrudimky. Součástí mlýna bývala hospoda a patřily k němu též olejna, polnosti a právo rybolovu na Chrudimce. Mlýn byl zrušen rovněž s regulací Chrudimky a pozemek se stal roku 1924 součástí staveniště automatického mlýna bratří Winternitzů. Tyto mlýny byly budovány současně s regulací Chrudimky. Stavba byla poprvé kolaudována v roce 1914, kompletní strojní zařízení dodala pardubická firma Josefa Prokopa synové a budovu projektoval architekt Josef Gočár. Po požáru mlýna v roce 1919 byl mlýn dostavěn do dnešní podoby. Později bylo k mlýnu přistavěno stejně vysoké silo a v 60. letech 20. století byl podnik podstatně rozšířen severním směrem. Dnes je jediným mlýnem v Pardubicích.