Přejít na obsah

Obsah stránky

Minorité

Průchod a současné budovy v místech, kde stával klášter

Klášter minoritů - dům v rohu náměstí

Nejpozději roku 1514 uvedl Vilém z Pernštejna do nově vystavěného kláštera a kostela sv. Bartoloměje řád minoritů. Mnichům se dostalo od pardubického pána náležité péče, kterou stvrdil v listině z roku 1516. V ní mimo jiné zvýšil roční plat klášteru na 100 kop m. g., povolil lov ryb z městské strúhy, daroval jim dvůr za městem a jako záruku příjmů pro budoucí časy byly klášteru určeny platy obcí Dašice, Kostěnice a Ostřetín v případě, že vrchnost nezaplatí stanovený roční plat. Minimální počet mnichů v klášteře byl stanoven na šest kněží mající povinnost nejen sloužit mše, starat se o rodovou hrobku Pernštejnů při kostele sv. Bartoloměje, ale také být k dispozici svému pánovi na jeho cestách. V roce 1532 Vojtěch z Pernštejna sjednal s představenými minoritského řádu jejich přesunutí ke kostelu Zvěstování Panny Marie na dnešním Komenského náměstí a písemně se minoritům zavázal, že jim nechá vystavět nový klášterní komplex. Tento slib však již do své smrti nestihl splnit. Řádu musela stačit původní farní budova nevelkého rozsahu, ale ani zde nesetrvali kněží řádu tzv. Menšího zákona sv. Františka dlouho. Pravděpodobně nepříliš dobré vztahy s Janem z Pernštejna způsobily, že během roku 1541 řád z města odešel. Minorité se do Pardubic vrátili o více jak půl století později, na přání císaře, ovšem opět na krátký čas. Vyhrocená politická situace v zemi vyústila ve stavovské povstání, které se odrazilo i v životě samotného města, a tak byli kněží nuceni opustit Pardubice znovu. Vynucený odchod ovšem nebyl příliš dlouhý, jejich brzký návrat umožnila porážka českých stavů na Bílé hoře a následná silná vlna rekatolizace. Opuštěné prostory u kostela Zvěstování Panny Marie byly znovu obydleny, avšak minoritskému řádu nedostačovaly, proto byly již počátkem 30. let 17. století přikoupeny tři domy kolem dřívější fary, a tak mohl být postupně (na místě současné školní budovy) vystavěn hlavní klášterní objekt s prostornou kvadraturou a loubím v přízemí i prvním patře. V klášterních místnostech byla od roku 1728 zahájena výuka na latinském gymnáziu, kterou měli na starosti sami řádoví mniši. Činnost kláštera i gymnázia byla ukončena josefínskými reformami. Uvolněný prostor byl ponechán školním účelům, již o rok později zde mohli zahájit výuku žáci normální (základní) školy. Na konci 19. století bývalý klášterní komplex při rozsáhlé přestavbě zcela ztratil svůj původní vzhled a dnes jeho existenci připomíná místní pojmenování – Klášterní ulice.