Přejít na obsah
Právo šenku bylo udělováno vždy vrchností vybraným gruntům ve městě samotném i na jednotlivých předměstích. V pernštejnské éře i v počáteční době komorního panství byly na každém z předměstí do konce 16. století uváděny tři šenkovny. Na Zeleném Předměstí to byla pernštejnská hospoda na dnešní třídě Míru, hospoda v Karlově ulici a mlýn Valcha. Po třicetileté válce šenk na mlýně Valcha zanikl a osídlený prostor v okolí dnešní křižovatky Pernerovy ulice a Sukovy třídy si musel na svou šenkovnu počkat až do počátku 18. století, kdy se bylo v roce 1732 přeneseno právo šenku na dům čp. 91. Tento objekt vznikl spojením severní části parcel oddělených z pozemků stavení čp. 92–94 v roce 1729, jeho vlastníkem se stal hamerník Melichar Ritz, který jej držel do roku 1751. Nový majitel Antonín Šober získal „grunt od kamene vystavěný proti mostku“ za 600 zlatých. Možná šlo o podnik s první formou venkovního posezení, neboť smlouva trhová u tohoto stavení popisovala i zahradu „též s kamenným stolem a židlicemi“. Až v poslední čtvrtině 18. století opět v souvislosti s prodejem domku Františku Šubertovi se poprvé objevilo označení Bubeneč. Pojmenování zahrnovalo tři budovy s rozlehlou zahradou a velkým dvorem s vraty k severu do Sukovy třídy a menšími na západ do Pernerovy ulice. Z řady majitelů jmenujme alespoň Josefa Lerneta, který byl nejen významnou osobností společenského života v Pardubicích, zakladatelem místní tělocvičné jednoty Sokol, ale také byl aktivním podnikatelem. V roce 1862 jako držitel Bubenče provedl rozsáhlou přestavbu budovy hostince, v němž byl vybudován sál s orchestřištěm a také byla vytvořena budova parních lázní. Téměř do poloviny 20. století sloužil hostinec se sálem plně veřejnosti, pravidelně se zde pořádaly tanečních zábavy, přednášky, schůze spolků a politických stran, představení loutkového divadla i výstavy. V roce 1931 byl hostinský objekt zakomponován architektem Karlem Řepou do areálu výstaviště v rámci významné události Výstavy tělesné výchovy a sportu. Po druhé světové válce prostory Bubenče už sloužily jen jako dílny, kanceláře Technických služeb Pardubice a sál užívala i Loutková scéna Pardubice, spolek pro postavení stálé loutkové scény. Ke konci roku 1951 byl dům čp. 91 s pozemky vyvlastněn pro národní podnik Synthesia a na jaře následujícího roku tu započaly demoliční práce. Hostinec Bubeneč tak ustoupil nové bytové výstavbě. O něco déle byl používán objekt lázeňské budovy, který ještě v první polovině 20. století sloužil svému účelu. Na konci 30. let 20. století je městská spořitelna jako nový majitel lázní nechala budovu adaptovat a rozšířit o bazén. V poválečné době však přestaly lázně plnit svoji funkci a dům byl upraven pro bytové účely.
Obsah stránky
Hostinec a parní lázně Bubeneč
Současný přibližný pohled na místo, kde stávala Bubeneč
Hostinec Bubeneč
Právo šenku bylo udělováno vždy vrchností vybraným gruntům ve městě samotném i na jednotlivých předměstích. V pernštejnské éře i v počáteční době komorního panství byly na každém z předměstí do konce 16. století uváděny tři šenkovny. Na Zeleném Předměstí to byla pernštejnská hospoda na dnešní třídě Míru, hospoda v Karlově ulici a mlýn Valcha. Po třicetileté válce šenk na mlýně Valcha zanikl a osídlený prostor v okolí dnešní křižovatky Pernerovy ulice a Sukovy třídy si musel na svou šenkovnu počkat až do počátku 18. století, kdy se bylo v roce 1732 přeneseno právo šenku na dům čp. 91. Tento objekt vznikl spojením severní části parcel oddělených z pozemků stavení čp. 92–94 v roce 1729, jeho vlastníkem se stal hamerník Melichar Ritz, který jej držel do roku 1751. Nový majitel Antonín Šober získal „grunt od kamene vystavěný proti mostku“ za 600 zlatých. Možná šlo o podnik s první formou venkovního posezení, neboť smlouva trhová u tohoto stavení popisovala i zahradu „též s kamenným stolem a židlicemi“. Až v poslední čtvrtině 18. století opět v souvislosti s prodejem domku Františku Šubertovi se poprvé objevilo označení Bubeneč. Pojmenování zahrnovalo tři budovy s rozlehlou zahradou a velkým dvorem s vraty k severu do Sukovy třídy a menšími na západ do Pernerovy ulice. Z řady majitelů jmenujme alespoň Josefa Lerneta, který byl nejen významnou osobností společenského života v Pardubicích, zakladatelem místní tělocvičné jednoty Sokol, ale také byl aktivním podnikatelem. V roce 1862 jako držitel Bubenče provedl rozsáhlou přestavbu budovy hostince, v němž byl vybudován sál s orchestřištěm a také byla vytvořena budova parních lázní. Téměř do poloviny 20. století sloužil hostinec se sálem plně veřejnosti, pravidelně se zde pořádaly tanečních zábavy, přednášky, schůze spolků a politických stran, představení loutkového divadla i výstavy. V roce 1931 byl hostinský objekt zakomponován architektem Karlem Řepou do areálu výstaviště v rámci významné události Výstavy tělesné výchovy a sportu. Po druhé světové válce prostory Bubenče už sloužily jen jako dílny, kanceláře Technických služeb Pardubice a sál užívala i Loutková scéna Pardubice, spolek pro postavení stálé loutkové scény. Ke konci roku 1951 byl dům čp. 91 s pozemky vyvlastněn pro národní podnik Synthesia a na jaře následujícího roku tu započaly demoliční práce. Hostinec Bubeneč tak ustoupil nové bytové výstavbě. O něco déle byl používán objekt lázeňské budovy, který ještě v první polovině 20. století sloužil svému účelu. Na konci 30. let 20. století je městská spořitelna jako nový majitel lázní nechala budovu adaptovat a rozšířit o bazén. V poválečné době však přestaly lázně plnit svoji funkci a dům byl upraven pro bytové účely.
Kontakt:
Magistrát města Pardubic
Pernštýnské náměstí 1
530 21 Pardubice
Tel.: 466 859 111
E-mail: posta@mmp.cz
ID datové schránky: ukzbx4z
» Všechny kontakty