• Úvod
• Úřad
• O Pardubicích
• Projekty
• Kontakty

Měšťanská beseda

Bývalá budova Měšťanské besedy - dnešní zadní trakt budovy radnice

Budova Měšťanské besedy

Druhá polovina 19. století je v celém království Českém ve znamení rozvoje spolkového života. V Pardubicích nejen šlechta, ale i měšťané hledali možnosti zábavy a pobavení se. Jako určitá reakce na šlechtické kasino „Ressource“ na dnešní třídě Míru, vznikl v domě čp. 81 na Pernštýnském náměstí „Bürger-Ressource“, kde zahájil počátkem roku 1856 činnost spolek pardubických měšťanů „Kassinoverein“. Dvojjazyčné stanovy naznačovaly rovný přístup k oběma jazykům, českému i německému, přesto byl ve skutečnosti německý jazyk upřednostňován. Místností, které spolek ke svým zábavám a schůzím užíval, bylo víc, jednalo se o domy čp. 5 a 67 na Pernštýnském náměstí. Právě na některých adresách němčina převažovala, a tak se zanedlouho z některých členů „kasina“ stali obránci českého jazyka, mezi nimi byli mimo jiné Václav Bubeník, Josef Lernet či Leopold Werner. Spory na sebe nenechaly dlouho čekat a situace se počátkem šedesátých let stala neudržitelnou. Na valné hromadě v únoru 1862 většina členů odsouhlasila rozpuštění besedního spolku a zároveň schválila založení nového společenství nazvaného Měšťanská beseda. Činnost vzniklého spolku vycházela z dosavadních stanov s tím, že byly zcela vyloučeny jakékoli politické tendence. Osmičlenný výbor, kterému předsedal Václav Bubeník, pronajal místnosti v zájezdním hostinci Na Kopečku, v domě čp. 58 na třídě Míru, kde se mohli členové scházet k zábavám, kterými dle stanov byly: zpěv, hudba, deklamování, čtení novin, dovolené hry a tanec. Spolkové místnosti mohl navštěvovat každý člen od rána do jedenácti hodin večer. Za krátký čas se rozšířila původní sedmdesátičlenná základna o více jak sto třicet nových členů, a proto bylo nutné již v následujícím roce hledat prostory větší. Novým působištěm besedy se stal dům čp. 30 v ulici Sv. Anežky České. Sál, který spolek užíval, umožňoval pořádání nejrůznějších zábav a nabízel členům široký program, jenž se mnohdy připravoval ve spolupráci s jinými spolky, například Pernštýnem, Ludmilou, Sokolem či divadelními ochotníky. Zásluhou provozovatele besedních místností pana Šípka bylo roku 1866 vybudováno jeviště, zvané Arena, které umožnilo pořádat i venkovní představení. Beseda sama byla aktivní i v rámci jiných spolků, od roku 1865 byla členem Občanské záložny v Pardubicích, k Umělecké besedě v Praze přistoupila v roce 1871.

Počátkem sedmdesátých let 19. století považovala nejen Měšťanská beseda, ale také Sokol a divadelní ochotníci situaci s nedostatkem spolkových místností za neúnosnou, a tak společně zahájili s obecním zastupitelstvem jednání o možnosti upravit prostor po zrušeném městském pivovaru právě pro potřeby místních spolků. Po váhavějším začátku ze strany obce nakonec byla budova rychle postavena a Měšťanské besedě od 1. ledna 1874 pronajata. Bohužel, záhy se ukázalo, že nový sál se nehodil ani pro činnost divadelní, ani pro činnost tělovýchovnou. Vzniklý problém na čas zhoršil vztahy mezi jednotlivými spolky, neboť Sokol a divadelní ochotníci si chtěli vymoci na městě lepší prostor jinde. Měšťanská beseda však v budově na Wernerově nábřeží nalezla dostatečné zázemí pro své aktivity, a tak od roku 1878 získala od města budovu do výlučného užívání. Nesoulad mezi spolky netrval dlouho, vzájemná spolupráce se brzy znovu navázala. V jednopatrové budově se sálem a devíti místnostmi mohli nalézt příjemné rozptýlení zájemci o společenské hry, zejména místnost s kulečníkovým stolem se těšila velké oblibě, nebo ti, kteří chtěli být informováni o současném dění ve společnosti, tuto možnost jim poskytovala široká nabídka dobových novin a časopisů. V nadcházejících letech se zvyšovala snaha zaměřit více pozornosti na vzdělávací otázky, byly zavedeny tzv. dýchánky s přednáškami, hudbou a zpěvem, na nichž mimo jiné přednášel ředitel zdejší reálky J. V. Jahn. Od roku 1878 byla zřízena spolková knihovna, která svůj fond rozšiřovala zejména na základě darů a shromáždila zajímavé a cenné publikace. Tato knihovní sbírka se stala roku 1881 základem knihovny muzejního spolku, jemuž ji beseda darovala. Zábavní programy se neorientovaly pouze na uzavřené prostory „národního domu“, naopak v jarních a letních měsících se uskutečňovaly procházky do přírody za městem či zahradní koncerty, pro které však v rámci města chybělo besedě místo. Na svůj náklad proto v roce 1878 vybudovala nad místnostmi zastavárny kamennou terasu, kde se každou středu v letních měsících konaly zábavy. Samozřejmostí těchto zábav byly i dobročinné účely. Sbírky, které byly v rámci akcí uskutečněny, podporovaly nejen chudé a nemocné ve městě, ale týkaly se i finančních podpor jiných spolků v rámci království, a tak v účetních dokladech besedy nalezneme mimo jiné finanční částku zaslanou na výstavbu Národního divadla, příspěvek na sbírku pro stavbu reálky v Prostějově, či podporu ve výši 100 zlatých zaslanou Berounsku a Hořovicku postižených povodněmi.