Chodec má přednost, ale nikoliv absolutní. I tato přednost má své pravidla. Jedná se o dezinformaci, která zapříčinila po novelizaci zákona spoustu nehod na přechodech pro chodce, bohužel nezřídka i s tragickými následky.

Mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

Řidič, s výjimkou řidiče tramvaje, je povinen umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit vozidlo. Jako chodec tedy musím u přechodu pro chodce zastavit na jeho okraji a otočit se čelem k přechodu, aby řidiči vozidel jasně viděli můj úmysl přejít vozovku. Vozidla jsou mi pak povinna dát přednost, ale pouze za předpokladu, že mohou po mém přijití na okraj přechodu zastavit. Nikdy jako chodec nemohu vběhnout do přechodu „přímo pod kola vozidla“ s představou, že řidič vozidla mi musí dát přednost.